Největší šnečí farma v Česku

Helix Aspersa Maxima (šnek jedlý velký)

Helix Aspersa Maxima neboli jedlý kaviárový hlemýžď či také šnek jedlý velký pochází původně z oblasti Středomoří, západní Evropy a Malé Asii. Nicméně hlavní jeho výskyt je v severní části Afriky, kde jsou k nalezení i endemické formy a poddruhy. V druhé polovině 19. století, tj. kolem roku 1850 se pak šíří i do Ameriky, zejména pak do Kalifornie. Přestože původním důvodem dovezení šneka Helix Aspersa Maxima do Ameriky bylo zajištění nového zdroje potravy, v současné době zde nejsou vítanými hosty, neboť značně škodí v zemědělství, zejména pak v citrusových hájích.

První výskyt šneka Helix Aspersa Maxima na území České republiky byl zjištěn roku 2008, konkrétně pak v Praze-Holešovicích. K jeho výskytu zde došlo pravděpodobně z důvodu nelegálního obchodu s rostlinami. Dalším místem „pobytu“ tohoto šneka jsou v roce 2011 Mariánské Lázně. Zde však se nestala žádná nelegální činnost, jen selhal lidský faktor, neboť k rozšíření šneka do volné přírody došlo v souvislosti s jeho únikem z nedostatečně zabezpečené chovné farmy.

Hlemýžď Helix Aspersa Maxima a jeho vzhled

Tělo šneka Helix Aspersa Maxima je zbarveno do různých odstínů šedohnědé barvy. Jeho žluto-hnědá, kropenatá ulita je tenká, ale pevná. K jeho oblíbené stravě patří různé druhy ovocných stromů, zelenina, obiloviny či zahradní květiny. Dospělý jedinec dorůstá 4 – 5 cm.

Hlemýžď Helix Aspersa Maxima a rozmnožování

Šneci patří k hermafroditům, tj. jsou oboupohlavní. Produkují jak spermie, tak vajíčka (tzv. bílý kaviár), přičemž páření trvá průměrně 12 hodin. Přibližně za 2 týdny dochází k uvolnění 30 – 130 kusů vajíček. Vajíčka jsou kladena do šnekem předem připravených štěrbin.

Hlemýžď Helix Aspersa Maxima a jeho chov

Tento druh hlemýždě se chová pro kulinářské účely, zejména kvůli chutnému masu a bílému kaviáru (vajíčka) a společně s jeho kolegou hlemýžděm Helix Aspersa Müller patří celosvětově k nejoblíbenějšímu druhu jedlých šneků.

Šnek má všeobecně rád vlhká prostředí, bez vody strádá, neboť na suchém podkladu má problém se dostat k potravě. V případě chovu na šnečích farmách je tedy velice důležité, aby prostředí, ve kterém žije, bylo dostatečně vlhké.

Šnek Helix Aspersa Mülleri

Hlemýžď Helix Aspersa Mülleri patří k dalším šnekům ze skupiny Helix Aspra a společně se šnekem Helix Aspersa Maxima patří k nejrozšířenějším druhům jedlých šneků. Poprvé byl tento druh hlemýždě popsán v roce 1774 v díle nizozemského přírodovědce Otta Fridriecha Mullera. Helix Aspersa v latině znamená „šnek skvrnitý“.

Helix Aspersa Mülleri a jeho vzhled

Ulita dospělých jedinců tohoto hlemýždě může dosáhnout výšky až 30 mm, průměr ulity pak až 35.5 mm. Tvar ulity připomíná kulovitý kužel, přičemž 4 -5 „vrutů“ se točí ve směru hodinových ručiček kolem centrální osy. Barva a tloušťka ulity se liší v závislosti na věku šneka a na prostředí v němž žije. Obvykle je však ulita šneka Helix Aspersa Mülleri zbarvena žlutohnědými pruhy, které jsou proloženy pruhy tmavými. Jednotlivé pruhy se liší jak počtem, tak šířkou.

Helix Aspersa Mülleri a prostředí v němž žije

Tento druh hlemýždě preferuje vlhké oblasti s mírným podnebím, lehkou půdou a nižší nadmořskou výškou. Může se proto vyskytovat na celé řadě stanovišť, oblíbené má zejména zahrady a parky, najdeme jej však i v polích či lesech. Upřednostňuje vápenaté půdy, které jsou ideálním prostředím k získávání vápníku, který je nezbytný pro výrobu ulity a reprodukční činnost. Ostatně o tomto faktu hovoří i řada ekologických studií, které ukázaly spojitost mezi složením půdy a množství výskytu hlemýžďů v určité oblasti.

Helix Aspersa je jedním z nejúspěšnějších kolonizátorů mezi pozemními plži, což je dáno zejména jeho vynikající odolností. Tento druh, stejně tak jako všechny suchozemští plži, je hermafrodit, produkuje tedy jak spermie, tak vajíčka (tzv. bílý kaviár). Chovná sezóna tohoto šneka je ve středomořských regionech koncem jara či začátkem léta.

Helix Aspersa Mülleri a jeho využití

Šnek Helix Aspersa Mülleri je znám svou jedinečnou chutí, pro kterou si získal fanoušky po celém světě. Kromě využití v gastronomickém průmyslu je tento druh hlemýždě hojně využíván také v kosmetickém průmyslu, neboť drážděním šnek vylučuje pěnu, extrakt, který se používá k výrobě krémů a gelů.

Šnečí maso – zdravá delikatesa

Jíst či nejíst hlemýždě? Toť otázka, nad kterou je zajímavé se zamyslet. Jedna skupina lidí by něco tak „slizkého“ nikdy nevzala do úst, jiná si nemůže šnečí maso vynachválit a považuje ji za jednu z nejlepších delikates na světě. Ostatně víte, že takoví Italové či Francouzi spotřebují 25 – 36 tun hlemýždího masa ročně? Už to svědčí o tom, že bychom se hlemýždímu masu neměli vyhýbat.

Proč by šnečí maso nemělo chybět na vašem jídelníčku

Nejen pro ženy bude určitě zajímavá informace, že šneci mají velmi nízký obsah kalorií a vysoký obsah bílkovin, z tohoto důvodu je toto maso velmi dietní. Sto gramů šnečího masa obsahuje jen 76 kalorií a necelé procento tuku. Šnečí maso je navíc velice chutné, jemné, neobsahuje žádné kosti ani šlachy a pro lidský organismus je velice prospěšné. Má vysokou výživovou hodnotu, obsahuje 17 procent proteinů.

Šnečí maso je také bohatým zdrojem železa, fosforu, mědi, zinku, vitamínu A, B6 a B12 a je skvělým zdrojem vápníku. Obsahuje také aminokyseliny a lysin a to ve větší koncentraci, než je třeba ve vejcích. Šnečí maso je tak výživově hodnotnější, než hovězí svíčková. Nad hovězím či vepřovým masem převažuje nejen v obsahu bílkovin, ale také několikanásobně vyšším obsahem minerálů, jakým je vápník a hořčík. Navíc se jedná o mladé maso.

Šneci a jejich příprava

Z výše uvedených důvodů je šnečí maso oblíbenou a zákazníky vyhledávanou pochoutkou v řadě restaurací. Kromě masa je hojně vyhledáván tzv. bílý (šnečí) kaviár, který se vyrábí ze šnečích vajíček. Zejména oblíbený je ve Francii.

Samotný proces přípravy šneka, než je vhodný k jídlu, trvá přibližně 10 dní, neboť je třeba jej zbavit vnitřností, ulity a slizu, což patří k časově náročnějším procesům. Je proto určitě jednodušší nechat tento proces na odbornících a pak už si jen vychutnat kulinářský zázrak a připravit si šnečí pochoutku podle některého s osvědčených receptů, kterých jsou na internetu desítky.